Andreas Kieling: MALÁ LESNÍ ŠKOLA (novinka)
Andreas Kieling: MALÁ LESNÍ ŠKOLA (O životě v přírodě)
Originální název: Kielings kleine Waldschule – vom Leben in der Natur
Přeložila: Magdalena Havlová
208 stran, ISBN: 978-80-7670-020-8
Vydalo: Nakladatelství KAZDA (oficiální datum vydání 22. března 2021)
V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, sice teprve začínají Velikonoce, ale všichni víme, jak rychle ten čas letí: než se nadějeme, je tady léto a s ním prázdniny. Období roku, kdy nás to nejvíc táhne do přírody. Abychom se znovu, alespoň na chvíli, stali dětmi okouzlenými její mocí a jejím půvabem. Tedy: budeme-li chtít.
Kniha Andrease Kielinga MALÁ LESNÍ ŠKOLA je skvělou inspirací pro milovníky přírody, působivě napsaným návodem, jak každou návštěvu lesa proměnit v dobrodružnou výpravu plnou zážitků a zábavy. Autor nám poutavě vyzrazuje tajemství lesa: dozvíme se, co dělat při bouřce či při setkání s divočákem, jak pozorovat zvířata, abychom je nevyplašili, co všechno se dá zažít v lese při procházkách s dětmi, ale také jak můžeme přírodu chránit.
Kieling, známý dobrodruh a fotograf, vypráví o tažných ptácích, které přešla chuť cestovat, varuje před světelným znečištěním a nebezpečím větrných turbín. Vysvětluje, jak na zahradu přilákat čmeláky a motýly, proč je život roháčů krátký a veselý či jaký dalekohled nebo fotoaparát vybrat pro pozorování přírody. Radí, kdy má smysl krmit ptáky, popisuje, co nám prozrazují ptačí pera, skořápky vajíček či stopy zvířat.
Kniha může skvěle posloužit skautským vedoucím (nebo obecně organizátorům dětských táborů), ale zároveň je znamenitou "příručkou" pro každého z nás, kdo vstupujeme do krajiny. Vede nás k pokoře před nádherným divadlem univerza, které tu bylo dávno před námi a bude tu ještě dlouho po nás. Této pokoře bychom měli učit i naše děti.
Ukázka z knihy:
Příroda není sama o sobě dobrá. A právě tak není ani sama o sobě špatná. Vlci, muchomůrky a jedovatí hadi nejsou „zlí“. Morální hodnocení je ryze lidská záležitost. Doufám, že se mi díky této knize a vůbec veškeré mé práci – filmům, knihám, přednáškám a příspěvkům na Facebooku i všemu ostatnímu, co dělám – podaří vypořádat se aspoň částečně se všemi těmi klišé, předsudky a strachy, které dnes v Evropě ohledně zvířat panují, probudit zájem o přírodu jako takovou, o neobyčejné přírodní úkazy, které je třeba objevit a chránit. Chceme-li přírodě za každou cenu přibájit lidské vlastnosti, pak je třeba říci: Příroda skvěle zvládá zátěž a vždy znovu nám podává ruku. Zvířata, která jsme vyhubili, se dobrovolně vracejí, jako například rys, nebo se dají opět vysadit, což je případ majestátního orlosupa bradatého v Alpách. Plochy, kde si vojáci celá desetiletí hráli na válku, se v krátké době promění z cvičiště v kousek přírody, na němž se vzácní živočichové, vlk, stejně jako kuňka žlutobřichá, cítí být doma. Takzvané mrtvé řeky, v nichž kvůli vysokému stupni znečištění už téměř nebyl život, se zotaví, jakmile přestaneme vypouštět splašky z domácností a továren bez předchozího filtrování do jejich vod. Rýn i Temže už byly mrtvé, byly to kalné, páchnoucí stoky. Dnes je Rýn v některých úsecích už „jen mírně zatížený“, a Temže je dokonce ve světovém měřítku jednou z nejčistších řek protékajících hlavními městy. To vše by se mohlo objevit ve sloupci nadepsaném „na jedné straně“. Na straně druhé totiž stojí skutečnost, že se toho i přes veškeré deficity pro ochranu přírody dělá hodně. Velký podíl na tom mají statisíce dobrovolníků, organizovaných ve skupinách ochránců přírody. Leckdy jsou to jen malá lokální uskupení či místní spolky. Avšak i každý z nás může – v malém měřítku – něčím přispět, když například promění svůj balkon v ráj divokých květin a hmyzu, předzahrádku přízemního bytu či malou zahradu kolem rodinného domu nechá „zpustnout“ a bude ji zalévat pouze dešťovou vodou ze sudu. Nebo ti, kdo ve větším rozsahu vysazují keře a zelené meze mezi svými poli, nechají půdu déle ležet ladem, či dokonce občas připustí, aby se pole změnilo v louku. Jiní se zase spojí s dalšími nadšenci v projektech městských zahrádek („urban gardening“) a začnou pěstovat užitkové rostliny na nevyužitých plochách.
O autorovi:
Andreas Kieling už jako dítě s nadšením fascinovaně pozoroval mravence, roháče a jiný hmyz a žasl nad tím, co všechno lze v lese objevit a zažít. V roce 1976 emigroval přes tehdejší Československo do Západního Německa a od roku 1990 cestoval po světě. Autor bestsellerů, vítěz ankety časopisu Spiegel a nositel několika cen za filmy o zvířatech je známý i díky svým přednáškám a televizním pořadům (mj. seriál Kielings wilde Welt, tedy Kielingův divoký svět). V roce 2016 začal na Facebooku zveřejňovat „Malou lesní školu“ (Kleine Waldschule), které se podařilo získat přes 300 000 příznivců a jejich počet s každým novým příspěvkem roste.
www.andreas-kieling.de • www.facebook.com/Andreas.Kieling
Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství KAZDA.
Děkuji nakladateli za poskytnutí recenzního výtisku.