Peter Wohlleben: PŘÍRODĚ NA STOPĚ (recenze)
Peter Wohlleben: Přírodě na stopě
(Jak pozorovat, chápat a využívat přírodní jevy nejen na zahradě)
Originální název: Kranichflug und Blumenuhr (Naturphänomene im Garten beobachten, verstehen und nutzen)
Překlad: Dagmar Heeg
ISBN (EAN): 978-80-7670-000-0
Vyšlo v prosinci 2020 v Nakladatelství KAZDA
Mám rád přírodu. Miluju celoroční výlety do lesů, pastvin a hor, i do těch trochu vyšších a strmějších, kde už člověk musí chvílemi navlékat jištění. A když už se v té přírodě pohybuju, snažím se počínat si tak, abych své negativní zásahy do její rovnováhy omezil na nezbytné minimum.
Přesto se občas přistihnu, že přírodě vlastně vůbec nerozumím. Že ji prostě nechápu. Že mi uniká logika jejího fungování. Jedním takovým okamžikem „přistižení“ byla i četba knihy Petera Wohllebena.
Z jejího podtitulu vyplývá, že je cílena především na zahrádkáře, resp. na lidi, pro něž je (jejich vlastní) zahrada významným životním prostorem a významnou součástí životního stylu. Já žádnou zahradu nemám a nikdy jsem neměl, nepočítám-li mini-pozemeček 4 x 4 metry u svého bytu. Posledních několik let se věnuji „vyženěné“ zahrádce, nicméně zkroušeně přiznávám, že jedinou plodinou, kterou jsem se jakžtakž naučil pěstovat, je vinná réva. Proč, to asi nemusím vysvětlovat.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodně nepředstavuji dominantní cílovku Wohllebenovy knihy. A že by mě tudíž neměla nijak zvlášť zaujmout. Rovnou a bez mučení přiznávám, že mě některé pasáže nadchly a jiné po mně „stékaly“ jako deštík po skále, což není u publikací tohoto druhu nic divného. Ale ať už jsem lačně vstřebával podnětné informace nebo se prokousával „těmi druhými“, neustále jsem musel oceňovat autorův svěží vypravěčský styl.
Obsahově se Wohlleben zaměřuje především na klimatologii, astronomii a ekosystém jako takový. Nejlepší ilustrací budiž krátká ukázka:
V důsledku vzestupu mořského dna v blízkosti pobřeží dochází k akumulaci vody a miniaturní vlna se může podle charakteru terénu zvýšit i na několik metrů, takže třeba na pobřeží Severního moře zalije slaná voda při přílivu bahnitý pobřežní pás o šířce až několika kilometrů.
Jenže vaše zahrada přece v oblasti přílivu a odlivu určitě neleží. Nebo že by ležela? Měsíc totiž nezvedá jen vodu, ale i zemskou kůru. V průběhu dne vaše zahrada kolísá až o 60 centimetrů nahoru a dolů, aniž byste si čehokoli všimli. Je to proto, že tyto pohyby probíhají na tak širokém pásu a tak rovnoměrně, že je lze měřit pouze pomocí složitých zařízení.
Tolik tedy stručná demonstrace pěkného Wohllebenova vyprávění.
Shrnuto, podtrženo: knihu rozhodně doporučuji každému milovníkovi populárně naučné literatury, který je buď zahrádkářským fandou nebo obecně fandou přírody. A zajímá ho, jak fungují přírodní procesy, do nichž chtě nechtě neustále vstupujeme. Kniha je poutavě napsána a znamenitě přeložena, což je vizitka výtečné redakční práce.
Jen pro úplnost doplním, že Přírodě na stopě není zdaleka jediná pěkná Wohllebena knížka z edičního portfolia Nakladatelství Kazda. Za všechny zmíním titul Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou, který jsem měl možnost poslechnout si jako audioknihu. Z čistě subjektivního pohledu mi byla možná ještě o něco bližší než Přírodě na stopě, jelikož přináší spoustu nesmírně pozoruhodných informací např. o smyslovém vnímání zvířat i rostlin. Nebo třeba fakt, o němž jsem neměl ani tušení: že stromy vylučují do vzduchu rostlinná antibiotika, kterými můžeme podpořit svůj imunitní systém - tedy za předpokladu, že se mezi ně chodíme procházet... A tak dále, a tak dále...
Jiří Raichl
Děkuji nakladateli za poskytnutí recenzního výtisku.