10. červenec - sto padesáté narozeniny Marcela Prousta
Valentin Louis Georges Eugène Marcel Proust. Francouzský romanopisec, kritik a esejista.
Narodil se v neklidné době, krátce po skončení prusko-francouzské války a divoké epizodě Pařížské komuny. Dětství prožil během nelehké konsolidace Třetí republiky. Tématiku převratných společenských změn (především úpadku aristokracie a vzestupu buržoazie) rozsáhle zpracoval ve svém nejslavnějším díle, monumentální sérii Hledání ztraceného času.
Otec Achille Adrien Proust byl prominentní patolog a epidemiolog, autor mnoha článků a knih z oboru lékařství a hygieny. Marcel se tatínkovy profese dotkl nádherně výstižným a nadčasově aktuálním citátem: „Skoro se zdá, že příroda sesílá na lidi jenom krátké nemoci, nicméně medicína si osvojila umění je prodlužovat.“
Od jedenácti let Proust navštěvoval prestižní Lycée Condorcet, kde vynikal v literatuře. Přátelství se spolužáky mu otevřelo dveře do salonů vyšší buržoazie, kde jednak objevil bohatý materiál pro Hledání ztraceného času, ale také dláždil svou cestu k popularitě.
Vysedával mj. v salonu Madame Straus (vdovy po Georgesu Bizetovi, jehož syn Jacques byl v dětství Marcelovým kamarádem) a Madame de Arman Caillavet, která jej seznámila se svým milencem, což nebyl nikdo menší než Anatole France.
Proust senior trval na tom, aby mladík „dělal kariéru“, což Prousta juniora přivedlo do Mazarinovy knihovny. Většinu zaměstnaneckého úvazku však strávil na neschopence a do práce chodil tak málo, až správa bibliotéky tiše usoudila, že na svou pozici rezignoval.
V Proustově literární tvorbě se zřetelně zrcadlí homosexuální orientace; stal se jedním z prvních evropských romanopisců, kteří transparentně popisují vztahy mezi jedinci stejného pohlaví.
Marcel Proust po celý život bojoval s chronicky oslabeným zdravím (již v dětství se u něj projevily astmatické záchvaty). Krutě předčasná smrt v důsledku zápalu plic jej zastihla roku 1922. Pohřben je na pařížském hřbitově Père Lachaise.
Zanechal po sobě rozsáhlé dílo. Kromě již zmíněného Hledání ztraceného času, které začalo v Československu vycházet již roku 1927, zmíním některé další knihy přeložené do našeho jazyka: Radosti a dny (Odeon 1927), Swannova láska (SNKLU 1964 a Garamond 2017), Dnové četby (Vetus via 1999).
Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.
Marcel Proust