24. červenec - třicáté výročí odchodu Isaaca Bashevise Singera
Isaac Bashevis Singer, aškenázský Žid, syn chasidského rabína, novinář a spisovatel známý svým vegetariánstvím, které vcelku důrazně promítal i do umělecké tvorby.
Jako literát debutoval v roce 1926 povídkou Ve stáří. Tou dobou již pracoval jako korektor, recenzent a překladatel.
Roku 1933 publikoval (časopisecky na pokračování) svůj první román Satan v Goraji.
O dvě léta později opustil manželku i dítko a emigroval z Polska do USA, čímž uprchl před fašismem i bolševismem (což je ve výsledku dvojí podoba téhož zla). Bylo to prozíravé rozhodnutí, o čemž svědčí tragický osud jeho matky a mladšího bratra, kteří byli roku 1939 deportováni z Polska do Kazachstánu, kde později přišli za nejasných okolností o život.
Singer se usadil v New Yorku, vydělával si jako žurnalista v jidiš novinách a znovu se oženil. Na konci války mu vyšla slavná povídka Hlupák Gimpl a krátce poté (na pokračování) i neméně slavný román Rodina Moskatova.
- Dobrý spisovatel je v zásadě vypravěč příběhů, nikoli učenec nebo vykupitel lidstva.
Singer psal téměř výhradně v jidiš. Nejznámější jsou jeho povídkové knihy, v nichž nezřídka zaznívá židovská mytologie – především ve sborníku Korunka z peří považovaném za vrchol jeho povídkářského umění.
Roku 1960 publikoval román Kejklíř z Lublinu, jednu ze svých nejlepších próz. Deset let nato se dočkal prestižní americké literární ceny National Book Award za povídkový sborník Vášně (1974 ji dostal podruhé, za sborník Korunka z peří).
23. října 1975 měla premiéru divadelní hra Yentl, která je adaptací Singerovy povídky. Toto nesmírně působivé dílo proslavila filmové verze Barbry Streisand, která si v ní zahrála i hlavní roli.
Roku 1978 byl zfilmován Kejklíř z Lublinu, ale především Isaac Bashevis Singer obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
- Když jsem byl malý chlapec, považovali mě za lháře, ale teď když jsem dospělý, považují mě za spisovatele.