14. září - devadesátiny Ivana Klímy
Spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších soudobých autorů českých, se narodil do rodiny s židovskými kořeny. Tento privilegovaný původ mu zajistil více než tříletý pobyt v terezínském koncentračním táboře. Po válce vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK, následně působil coby redaktor časopisu Květy a nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů, do časopisů Květen, Plamen a Orientace.
Roku 1953 vstoupil Ivan Klíma do KŠC a o čtrnáct let později (tedy těsně před vypuknutím Pražského jara 1968) byl vyloučen. Krátce nato však strana jeho exkomunikaci zrušila, a tak definitivní kopanec od soudruhů obdržel až roku 1970, v souvislosti s nastartováním „očistného“ procesu.
Mezitím však Klíma odletěl do USA, kde se prezentoval jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Když se vrátil do vlasti, byl již zakázaným autorem a publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Živil se dělnickými profesemi, tak jako celá řada podobně zlikvidovaných umělců. Čtenářskou obec oslovoval mj. při „tajných bytových“ přednáškách. Nikdy nezapomenu na jeho poutavé vyprávění o Karlu Čapkovi, jemuž jsem měl tu čest naslouchat (bylo to někdy krátce před listopadem 1989).
Klímova tvorba je bohatá a pestrá, zahrnuje díla prozaická i dramatická, dále reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V roce 2002 byl poctěn Cenou Franze Kafky. O osm let později si na něj vzpomněla i Magnesia Litera, aby ocenila jeho paměti Moje šílené století. Společně s Jiřím Peňásem se stal Ivan Klíma laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.
Z Kliímovy rozsáhlé bibliografie bych vypíchnul knihu, která mě zaujala asi nejvíc: román Soudce z milosti (1986). Pěkně jsem si pošmákl i na sbornících Má veselá jitra (1979) a Má zlatá řemesla (1990). Z tvorby dramatické zmíním působivý příspěvek do pokladnice absurdního divadla s názvem Porota (1968), v němž dostanou páni a dámy porotcové za úkol posoudit vinu či nevinu muže obžalovaného z vraždy, který však byl mezičase z blíže neurčených důvodů popraven. Jak výstižné...
Už několik let nepíšu. Všechno, co jsem potřeboval napsat, jsem napsal. A abych jen tak žvanil, na to je tady dost jiných. (Ivan Klíma, květen 2021, idnes.cz)