19. září - sto deset let od narození Williama Goldinga
Pán much. Kdo by neznal toto nekonvenční dílo, které zaujme už svým úderným názvem. Jeho autor, anglický spisovatel a dramatik William Gerald Golding, pocházel z učitelské rodiny v mysticky zadumaném Cornwallu. Tato odlehlá jihozápadní výspa Velké Británie si podnes udržuje svéráznou autenticitu, jež se určitě promítla také do Goldingovy duše (a pochopitelně i tvorby).
William Golding se (věren prastarým tradicím) učil cornwallskému nářečí, ale ještě dříve (už v sedmi letech) začal s prvními literárními pokusy. Jako devatenáctiletý mladík zamířil do prestižního Oxfordu, kde studoval přírodní vědy a angličtinu. A zde také vydal svou první knižní publikaci: sbírku poezie nazvanou prostě Básně (1934).
Po absolutoriu pokračoval v rodinném učitelském "řemesle". Jenomže sotva se pustil do práce, přišla válka a Golding mašíroval ke královskému loďstvu, v jehož řadách přispěl k potopení Hitlerova námořního esa: bitevní lodi Bismarck. Později se též zúčastnil invaze v Normandii.
Po válce se vrátil ke kantorské profesi, stejně jako k činnosti spisovatelské. Svou alegorickou prózou se zařadil mezi přední avantgardní tvůrce. Hned první Goldingův román Pán much (1954) zaujal čtenářskou obec a vysloužil si hned dvojí filmové zpracování (1963 a 1990). Kniha vypráví příběh skupiny malých chlapců, kteří přežijí havárii letadla a zkusí na pustém ostrově vybudovat demokratickou společnost. Jejich experiment zákonitě skončí naprostou katastrofou (stejně jako všechny ostatní nápady s parlamentní demokracií či různými socialistickými utopiemi). Golding na stránkách románu výstižně reflektuje kontroverzní společensko-politické fenomény jako např. rozpor mezi sobeckým prospěchářstvím (realita) a péčí o obecné blaho (naivní iluze), fanatismus a tyranii či vrozený sklon lidské povahy ke zlu.
Lidi člověku
moc nepomáhají. (W. G. Golding)
Z jeho další tvorby zmíním romány Dědicové (1955), Volný pád (1959) nebo Věž (1964).
Roku 1983 získal William Gerald Golding Nobelovu cenu za literaturu. O pět let později jej královna Alžběta II. dekorovala čestným rytířským řádem.
Myslím, že je to od žen bláhovost, snaží-li se vyrovnat mužům. Jsou mnohem lepší a vždycky byly. (W. G. Golding)