18. říjen - 170 let od vyplutí Bílé velryby
Když v polovině 19. století vyšel Melvilleův román Bílá velryba (Moby-Dick or The Whale), asi nikoho nenapadlo, jak mimořádná kultovní záležitost právě míří na pulty knihkupectví.
Autor své dílo dedikoval Nathanieli Hawthorneovi, příteli a souputníku na cestě proti proudu módního vkusu čtenářstva. Oba tvůrce (tzv. temné romantiky) spojoval skeptický pohled na svět a neochota podřizovat se kulturní poptávce. Není tedy divu, že Melvilleův nekompromisně originální román nebyl tuctovým publikem pochopen – stejně jako mnohé jiné geniální výtvory, které předběhly svou dobu. Uznání se spisovatel dočkal (vlastně nedočkal) až posmrtně, nějakých sedm desetiletí po vydání knihy.
Vyprávění mapuje plavbu velrybářské lodi Pequod, jejíž posádka stíhá majestátního bílého vorvaně, námořníky přezdívaného Moby Dick. Mezi řádky dobrodružného příběhu autor prezentuje úvahy o smyslu existence. Honba za velrybou představuje metaforu boje člověka s přírodou a získává alegorický až mystický význam. Dějové leporelo je protkáno četnými biblickými motivy i rozsáhlými pasážemi o velrybách a velrybářství, ale především filozofickými reflexemi kořistnického a destruktivního vztahu člověka k přírodě. Nechybí sžíravá kritika společnosti, jejíž sociální vývoj a vědecké poznatky relativizují etická měřítka dobra a zla.
Herman Melville ve své knize spojuje dvojí inspiraci. Tou první je skutečný dobový předobraz Moby Dicka: obrovský vorvaní samec Mocha Dick sužující v polovině 19. století námořníky v Atlantiku i Pacifiku. Tou druhou inspirací se stal tragický osud lodi Essex, který byl roku 1820 potopen rovněž vorvaním samcem.
V češtině byl román vydán celkem sedmkrát. Jeho rezonance pronikla též do knihy Vladimíra Párala Mladý muž & bílá velryba.
V rozmezí let 1926-2010 se Melvilleův majstrštyk dočkal šesti (!) filmových verzí. Asi nejznámější se datuje k roku 1956, kdy scénář Raye Bradburyho zpracoval režisér John Huston a v roli kapitána Achaba se zaskvěl fenomenální Gregory Peck.