7. listopad: 210 let od narození K. J. Erbena
Datum 7. listopad má každý z nás (hlavně těch dříve narozených) v paměti
nerozlučně spjatý s ruskou bolševickou revolucí. S tímto dnem jsou
však svázána i pozitivnější výročí...
Snad každého, kdo někdy projížděl východočeským Miletínem, zaujal na
náměstí dům s bílo-růžovou fasádou a nápisem „Erbenovy miletínské modlitbičky
– cukrářství založeno 1820“. Ne, nejedná se o shodu jmen. Firma je spjata s rodinou,
z níž pocházel i jeden z nejoriginálnějších spisovatelů českého
romantismu, Karel Jaromír Erben.
Jako správná obrozenecká osobnost měl i tento miletínský rodák devatero řemesel: historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek. Dobře, tak ne devatero, nýbrž sedmero. Ale i to je slušný výčet. Přesto ho máme většinou zafixovaného jako autora jednoho díla: Kytice. Nenapodobitelná atmosféra i nádhera této svérázné básnické sbírky je tak sugestivní, že by se za ni nemusel stydět ani slavný Erbenův současník Edgar Allan Poe. Ostatně - není divu, když si uvědomíme, že Erbenovým inspiračním zdrojem byla tvorba bratří Grimmů, s nimiž se osobně znal.
Mnohem méně se však obecně ví o dalších aktivitách Karla Jaromíra. Ne, modlitbičky skutečně nepekl, zato „pekl“ (obrazně řečeno) s Karlem Hynkem Máchou – už na studiích. A později s Františkem Palackým, jehož politické názory Erbena silně ovlivnily.
Co se týče profesní kariéry, zvládl toho docela dost. Posuďte sami:
1841 řádným členem Královské české společnosti nauk (1852–1853 a 1863–1864 jejím direktorem).
1845 členem jazykové komise při Matici české.
1848 překladatelem u zemské vlády.
1850 sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea).
1851 archivářem města Prahy.
1864 ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy.
Nejvýrazněji se však zapsal svým koníčkem: sběrem lidové poezie, kterou vetknul do tří svazků Písní národních v Čechách, jejichž přepracovaná a rozšířená verze vyšla roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.
Erben je rovněž autorem řady historických děl, z nichž zmíním Výtahy listin Čech a Moravy nebo Sebrané spisy Jana Husa či Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských.