Jiří Raichl: POMALÁ VODA (chystaná novinka)
POMALÁ VODA
autor: Jiří Raichl
ISBN: 978-80-88318-22-4
204 stran textu
vydává TOFANA na podzim 2021
Roztomile ztřeštěná atmosféra se rychle mění
v napínavé drama až thrillerového ladění. Klára s překvapením zjišťuje,
jak málo zná svou minulost. A brzy pochopí, že se ve svých vzpomínkách musí co
nejrychleji zorientovat, chce-li uniknout záludným šípům rozkacené sudby. Ještě
ke všemu se jí do cesty přimotá další zajímavý chlapík, který (možná jen
zdánlivě) nabízí pomoc. Ale jak to vlastně je? Komu může Klára věřit? A existuje
vůbec někdo takový?
Příběh je napsán svižným, čtivým stylem, v němž nechybí štiplavě sarkastický humor, ale i něžná romantika či emocionální introspekce. Zápletka se klube ve strhujícím rytmu, který v závěru graduje do velkoryse načrtnutého rozuzlení. Zase jedna knížka, od níž se neodtrhnete, dokud neotočíte poslední stránku...
Krátká ukázka:
Tadeáš chtěl objednat brut, ale já ho přemluvila na demi sec. A dobře jsem udělala.
Ne, udělala jsem úplně špatně.
Víno bylo skvostné (a s delikátně vyuzeným lososem chutnalo božsky), nicméně lezlo do hlavy děsivou rychlostí.
Ukrutnou.
„Půjdeme tančit,“ zavelel můj kavalír.
(To ne, to ne, to ne!)
To ne!
(To nesmím!
Nebo se rozsypu, rozteču, shořím...)
Foxtrot mě kvapně zbavil zábran.
A já se vznášela podmaněna agresivním uchvatitelem, jehož dlaně pálily jak rozžhavená ocel.
Příštím číslem bylo tango.
(Ach, bohové!)
Kde se vzala, tu se vzala, uvízla mi v zubech rudá růže.
A pak mi ji sebral a já jemu. A tak pořád dokola v mámivém reji polibků přes květinový stonek, pojďme si sednout, prosím, nohy mi vlají a klesám do nicoty, ne, proč ne, tak dobře, tak ne, tak ještě jeden tanec, och, ta světla děsivě víří a rozpadají se na tisíce jiskřiček a zase spojují a rozpadají... jejda, ať to nikdy neskončí!
Ať nikdy neskončí tahle šílená noc, kdy mě ten neurvalec svírá v náruči a proti mé vůli krade poslední chatrné zbytečky rozumu, co marně hájím v dravém proudu bláznovství! Ne, chatrné zbytečky jsou pryč, odplavaly v zurčivé bystřině šumivého moku. A já se pnu po harlekýnově těle jak zpitomělá kolombína, jak dychtivý břečťan, toužící po splynutí...
Splynutí...!
A zničehonic světla hasnou, muzikanti sklízejí instrumenty, Tadeáš cosi projednává s panem vrchním a vytahuje ze šrajtofle bankovku (kterou naštěstí kloudně nevidím). A mně začíná docházet, že je konec.
Je konec pohádce, je konec falešnému snu, co mi rozežral srdce a nakrájel ho na kousky.
Nakrájel mě na kousky úplně celou. Na kousky, na kousíčky, které už nikdo neposkládá. Jsem mrtvá, sama jsem si došla pro smrt, tohle se nemělo stát.
Poněvadž teď už vím, že ho miluju, já hloupá, miluju překrásného satyra vášnivých nocí, miluju bílého jednorožce cválajícího šalebným sněním, miluju rozbouřený vulkán, který ke mně nepatří a patřit nemůže.
O autorovi:
Jiří Raichl (* 1966) je český prozaik, básník a dramatik. Je členem Divadelního spolku F. A. Šubert, v němž působí jako scénárista a režisér.
Narodil se v Praze, aktuálně žije v Dobrušce. Vyzkoušel devatero řemesel (včetně desáté bídy) a v současné době zakotvil v sociálních službách.
Literární tvorbě se věnuje jako koníčku. V roce 2018 založil butikové nakladatelství TOFANA, v němž vydal román Poblíž nebe a sborníky povídek Zítra už bylo (2018), Tenčí než vlákno pavučiny (2019) a Mám se dobře, ale špatně to snáším (2020). Řídil rovněž vydání básnického sborníku 6 hlasů lásky (2019) a v roce 2021 vydal průřezový výbor své poezie Slunce v podhlavníku.
Více informací najdete na autorově osobním webu.