Tim Birkhead: PTAČÍ SMYSL (recenze)
Tim Birkhead: Ptačí smysl
(Jaké to je být ptákem)
Originální název: Bird Sense (What It’s Like to Be a Bird)
Překlad: Alena Klvaňová
272 stran, ISBN: 978-80-88316-98-5
Vyšlo v listopadu 2020 v Nakladatelství KAZDA
Typické letní jitro. Otevřeným oknem (protože je tak teplo, že zcela nezbytně větrám aspoň v noci) proudí dovnitř svěží čerstvý vzduch. A spolu s ním také svěží čerstvý ptačí kravál, spolehlivě přetínající moje líbezné spaní. Ano, dnešek nebude výjimkou. Žádné vyvalování v posteli. Pěkně vyskočit a hurá do práce.
Ptáci jsou z celé živočišné říše naši nejbližší a nejpočetnější sousedé. Provázejí nás na každém kroku a občas omylem navštíví i naše obydlí. A přitom o nich víme tak málo. Ba co víc, často je ani nevnímáme.
Tim Birkhead, autor knihy "Ptačí smysl", je ornitolog, profesor Sheffieldské university a doslova ptačí nadšenec. V další ze svých publikací zaměřuje svůj pohled na komplexní problematiku smyslového vnímání ptáků. Text knihy je rozčleněn na sedm oddílů. Prvních šest se věnuje jednotlivým smyslům (zrak, sluch, hmat, chuť, čich, magnetický smysl). Poslední mapuje ptačí emoce.
Na misce vah populárně naučné literatury se tato kniha naklání spíše na stranu "naučná", pročež je primárně určena milovníkům zvířecí říše a především ptactva, kteří touží prohloubit vědomosti o objektu svého zájmu. Autor předkládá spoustu odborných informací, historických exkursů a citací vědeckých kapacit. Na své si přijde přírodovědec-profesionál, ale i nadšený amatér rozpustile pobíhající s fotoaparátem kolem hnízdišť, neboť i sebeodbornější pasáže jsou podány srozumitelně, poutavě, nesmírně svěžím, čtivým stylem. Zásluhu na tom má i znamenitý překlad, který je ikonickou vizitkou všech titulů z Nakladatelství KAZDA, jež mi dosud přišly do rukou. Díky těmto atributům jsem se ptačími smysly prokousal i já, ač rozhodně nepatřím do početné družiny laických příznivců ornitologie.
Aby taky ne, když přináší tolik zajímavých poznatků! To by člověk musel být totální ignorant, aby je neocenil. Namátkou zmíním: kupříkladu jsem vůbec netušil, že nejcitlivějším hmatovým orgánem ptáků bývá obvykle zobák vybavený soustavou receptorů. Nebo jak se mění objem mozku i jiných orgánů v závislosti na ročním období.
A co takhle ptačí čich? Víme, že (někteří) ptáci skvěle vidí, musí mít báječně vyvinutý sluch (proč by na sebe jinak pokřikovali a budili mě ze spaní?), ale čich...?
Odpověď na tuhle otázku napoví krátká ukázka:
Jedním z Audubonových nejnadšenějších podporovatelů byl americký luteránský pastor a přírodovědec John Bachman, který Audubonovy pokusy zopakoval v přítomnosti "poučené skupiny občanů"; ti na oplátku podepsali doklad o tom, že experimenty viděli a že je naprosto přesvědčily, že kondor nemá čich a ke své kořisti je přilákán "výhradně zrakem". Vědecké závěry odsouhlasené komisí!
Nejhlasitější z Audubonových kritiků byl prozíravý, ale výstřední Charles Waterton, který žil ve Walton Hall v Yorkshiru. Waterton, jenž strávil mnoho let v Jižní Americe studiem přírody a kondory krocanovité dobře znal, byl naprosto přesvědčený, že Audubonovy experimenty byly chybné. Waterton měl pravdu, ale jeho argumenty byly tak spletité a jeho způsoby tak prazvláštní, že je ornitologická komunita nebrala vážně.
Audubunovy experimenty měly skutečně své vady. Chybně se domníval, že kondoři vyhledávají hnijící, zapáchající mršiny, a tak ke svým pokusům využíval právě je. Dnes víme, že ačkoli se tito kondoři skutečně živí zdechlinami, dávají přednost čerstvě uhynulým zvířatům a důsledně se vyhýbají těm, která se rozkládají - a odtud pramení Audubonovy mylné výsledky. Zmatek ještě znásobil další problém. Audubon tvrdil, že ve svých pokusech používal ptáky, které nazýval jako káně krocanovité - druh dnes známý jako kondor krocanovitý, ale ve skutečnosti se ukázalo, že ptáci, které studoval, byli kondoři havranovití, kteří ačkoli jsou vzhledem podobní, mají mnohem slabší čich než kondoři krocanovití.
Tolik ukázka.
Čte se to skoro jako detektivka. Ani Agatha Christie by se nemusela stydět...
Mám-li shrnout své dojmy, musím objektivně uznat, že to je velice dobře a vysoce profesionálně zvládnutá publikace, perfektně dotažená po všech stránkách (grafická podoba, překlad, redakce, vše na jedničku). Kniha předkládá lavinu informací, v níž se však čtenář neutopí - ba právě naopak, pobaví se, poučí, a chvílemi i žasne (tedy pokud je pouhým laikem jako já; odborník nežasne, odborník se maximálně diví).
Jiří Raichl
Děkuji nakladateli za poskytnutí recenzního výtisku.