6. květen - 160 let od úmrtí H. D. Thoreaua
Mohl se stát úspěšným pedagogem. Ale nestal; když mu supervizor při hospitaci vytkl, že málo používá rákosku, náhodně vybral několik žáků a demonstrativně jim napráskal. Tím jeho učitelská kariéra okamžitě skončila.
Mohl se stát vynálezcem, průkopníkem technických inovací. Ale nestal; navzdory tomu, že v rodinné továrně vymyslel efektivní technologickou modifikaci, táhlo ho to spíše k přírodě než k mašinám.
Henry David Thoreau. Ve dvaceti letech absolvoval Harvard a zkoušel se uplatnit coby učitel (jak to dopadlo, je uvedeno o dva odstavce výše). Poté si vydělával vším možným - včetně údržby a zahradničení v domě Ralpha Waldo Emersona.
A právě přátelství s tímto inspirativním filosofem a jakýmsi mentorem několika generací amerických tvůrců 19. století ovlivnilo mladého Thoreaua pro celý život. Na Emersonově parcele poblíž rybníku Walden si za 28 dolarů a 12,5 centu postavil chatku, v níž pak poustevničil. Symbolicky se do ní nastěhoval 4. července – na Den nezávislosti. Své zážitky z této dvouleté etapy později vetknul do knihy Walden aneb život v lesích.
Samotářskou idylku narušilo uvěznění pro daňový dluh. Thoreau totiž odmítal podporovat vládu, která tolerovala otrokářství a vedla (podle něj) nespravedlivou válku s Mexikem. A tak si ho vládní moc našla v jeho příbytku a vsadila za mříže. Záchranu mu zjednala teta Maria, která za něj dluh zaplatila, takže Thoreau úpěl v žaláři jedinou noc. Přesto dokázal z této epizody vytěžit esej Odpor vůči vládě, později přejmenovaný na Občanskou neposlušnost. Toto ikonické dílko mnohem později hltali takové osobnosti, jako Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King.
Navzdory své potřebě osamělosti v přírodě nebyl Thoreau žádný cestovatel. Nejraději se toulal v lesích kolem rodného Concordu a pro cestování si vystačil s výpravami v útrobách své mysli. Sympatizoval s Waldovým transcendentalismem (však byl taky členem jeho Transcendentálního klubu), propagoval návrat k přírodě a samotářství. Snažil se navnímat ducha přírody a žít s ní v souladu. Přesto ho nelze považovat za vysloveného radikála odmítajícího lidskou společnost a civilizaci, byť jeho přístup k ní byl dosti komplikovaný (například ten odpor vůči daním – s tím by dnes moc neobstál). Thoreau správně chápal, že civilizace zbavuje člověka svobody a možnosti žít podle vlastních představ. A tím ho vede k rezignaci na skutečné hodnoty a k následné kompenzaci přízemním a rozmařilým životním stylem. Jak krutě výstižné a nadčasové jsou jeho myšlenky...!