6. leden - dvě stě let od narození nadšeného diletanta, co objevil Tróju
Ilias... naprosto jedinečný literární skvost tradičně připisovaný záhadnému Homérovi – slepému pěvci, který je možná skutečnou postavou, ale možná pouze legendou. Spolehlivou odpověď na obligátní Homérskou otázku asi nikdy nezjistíme.
Podobně (a možná ještě mnohem skeptičtěji) se celá staletí pohlíželo na rébus, zda reálně existovala Trója, nebo je to jenom báje, symbolický pojem či záměrná mystifikace apod. Fantazie autora Iliady by jistě neměla žádným problém s vykreslením neexistujícího města. A tak se celé generace učených společenstev spokojily s racionálním vysvětlením, že celý epos Ilias je nejspíš pouhým mýtem a žádná Trója tedy není a nikdy nebyla.
Až přišel německý byznysmen a amatérský archeolog Johann Ludwig Heinrich Julius Schliemann, popadl krumpáč a lopatu... a Tróju vykopal.
No dobře, takhle jednoduché to nebylo...
Heinrich Schliemann... Synáček nemajetného protestantského kněze se musel v dětství vyrovnat s brzkým úmrtím matky a následným otcovým alkoholismem. První pořádný kariérní zářez si připsal v Amsterdamské společnosti. Práce pro firmu obchodující s celým světem se mu stala inspirací ke studiu různých jazyků, pročež si nadefinoval vlastní metodu.
Roku 1846 poslal zaměstnavatel mladého úředníka do ruského Petrohradu, jenomže Schliemann milé Holanďany vypekl a založil si tam vlastní firmu. Kosmopolitní obchodní aktivity jej zavedly až do Spojených států amerických, kde dokonce přijal občanství. Díky své podnikatelské vynalézavosti vydělal balík na kalifornské zlaté horečce, ale záhy chvátal zpátky do Petrohradu, aby profitoval z Krymské války. Stal se váženým obchodníkem, soudcem petrohradského Obchodního soudu a ředitelem tamější Carské státní banky.
Když měl nahromaděn dostatečný kapitál pro realizaci svého „antického“ snu, odjel studovat historii starého Řecka, respektive pátrat po bájné Tróji. Všichni ho považovali za blázna...
Při studiu archeologie Schliemann navštívil řadu lokalit po celém světě (včetně Japonska, Číny, Skandinávie, Sýrie atd.). Dokonce publikoval spis obsahující hypotézu o lokalizaci Tróje. Řídil se poznatky francouzského cestovatele Jeana Baptiste LeChevaliera, podle nějž byly vyvěrající prameny (Skamandros a její přítok Siomis) na úpatí pahorku Hissarlik shodné s prameny, které popisuje Homér v Iliadě. Tato teorie přivedla Schliemanna roku 1868 k vesnici Bunarbaši, o níž se šuškalo, že je vystavěna právě na místě legendární Tróje.
Sám tomu moc nevěřil, ale pustil se do výkopových prací a nedal se odradit počátečním neúspěchem. Intuice, badatelské nadání a brilantní znalost Iliady ho nakonec dovedly na zmiňovaný Hissarlik.
9. dubna roku 1870 zahájil Schliemann archeologické práce. A velice brzy začal nalézat trosky paláců a chrámů. Doplatil však na přepjatý entuziasmus, při němž jaksi zapomněl opatřit své výzkumné skupině legální licenci. Turecké úřady mu tedy vystavily STOP a houževnatý Němec se k lopatě vrátil až v říjnu následujícího roku, již vybaven potřebnou bumážkou.
Po úmorném hledání nalezl studnu vyzděnou kameny pospojovanými maltou. Tato stavební technologie jasně datovala odhalený objekt přinejlepším do římské éry, což jen potvrdil depot římských mincí. Schliemann se však znovu nenechal zlomit. Stále častější vykopávky nasucho kladeného zdiva a mramorových desek ho utvrdily v přesvědčení, že je na správné adrese. Datace však stále neodpovídala předpokládanému časovému ukotvení Tróje do období kolem roku 1.250 př. n. l.
30. října 1871 objevil Schliemann primitivní kamenné nástroje, kladiva, sekery a kamenná ostří. Další a významnější stopy osídlení z doby kamenné následovaly vzápětí. No, to už bylo moc! Trója a pravěcí lovci? Jakpak to jde dohromady?
Netrvalo dlouho, a tři metry pod vrstvou doby kamenné (!) se začaly klubat předměty vysoké úrovně poukazující na vyspělou antickou civilizaci. Ještě hlouběji pak narazil na čepele nožů s dvojitým ostřím z vulkanického skla. A čím hlouběji kopal, tím rostla kvalita nálezů!
Vyčerpaný Schliemann si přes zimu odpočinul a k dílu se vrátil v dubnu 1872. Vyšťouraných artefaktů přibývalo. Na některých mramorových blocích Schliemann identifikoval reliéf sovy a lidskými rysy, kterou ztotožnil s ilijskou bohyní Minervou.
13. června vydala země dva metry dlouhý a skoro devadesát centimetrů široký blok párského mramoru se zobrazením boha Helia a vesmírných koní. To už Schliemann tušil, že je blízko...
Současně však začal pochybovat o svém přesvědčení, že Trójané znali písmo, neboť většina předmětů byla zdobena pouze symboly (zpravidla svastikou).
Zcela vysílený a zklamaný Schliemann si dobře uvědomoval, že sice odhalil mnoho indicií, leč žádný důkaz o existenci Tróje. V jeho hlavě se rodil úmysl přenechat vykopávky profesionálním archeologům.
Jenomže po dlouhých týdnech bezbřehé deprese objevil třímetrové zdivo, jež bylo nepochybně reliktem mnohem vyšší konstrukce. Načež z půdy vykoukly základy čtvercové věže o rozloze 12 x 12 metrů na skalním podkladu.
Teď už si byl Schliemann zcela jistý, že odkryl Homérovu Tróju.
24. února 1873 konečně objevil nápis: to hieron (v překladu svatyně), což jej svedlo k přesvědčení, že se musí jednat o Athénin chrám.
A jak to je s onou slavnou Agamemnonovou maskou?
30. listopadu 1876 ji Schliemann objevil během vykopávek v Mykénách. Ležela na ostatcích muže a její ušlechtilost a zachovalost inspirovala nadšeného amatéra k myšlence, že zakrývala tvář slavného starověkého krále Agamemnona.
Nepochybně se jedná o vskutku mistrovské dílo patřící nejspíš nějakému panovníkovi, avšak bohužel ze zcela jiné doby. Moderní archeologický výzkum ji datuje kamsi před polovinu 2. tisíciletí př. n. l., což je o tři až čtyři staletí dříve, než měl Agamemnon podle tradice kralovat.
Zlatá maska přesto dodnes nese jeho jméno, stejně jako přídomek Mona Lisa starověku.
Ve druhé polovině 20. století přišli někteří archeologové s teorií, že se jedná o Schliemannův podvrh, což nikdy nebylo prokázáno. Aby taky jo! Badatelé by se totiž měli shodnout: buď masku vyrobil kovotepec doby bronzové, nebo ji vyrobil v 19. století Schliemann. Obojí současně jaksi není možné...