25. leden: 140 let od narození Virginie Woolfové
Adeline Virginia Stephenová se narodila do typické viktoriánské rodiny. O příslušnosti k intelektuální elitě svědčí i prestižní londýnská adresa Hyde Park Gate. Za kmotra jí šel rovněž prestižní přítel jejího otce: americký básník a diplomat James Russell Lowell.
Navzdory prestižnímu původu prožila Virginia problematické dětství a mládí. Její bratr Gerald o ni projevoval poněkud nevhodný druh zájmu, což dívka mlčky snášela. Její reakcí byla zvolna narůstající nenávist k vlastnímu tělu i existenci jako takové. Když ve třinácti letech přišla o matku, bylo ještě hůř. Z tyranského nevlastního bratra George se vyklubal další zájemce o sexuální radovánky se subtilní puberťačkou, která sice mlčela dál, ale vše si hezky zapisovala do deníčku.
Roku 1904 zemřel také otec a dvě léta nato i bratr Toby. Zoufalá Virginia psychicky zkolabovala a poprvé (nikoli však naposled) se pokusila o sebevraždu.
Navzdory lesbické orientaci se roku 1912 provdala za Leonarda Woolfa, literárního kritika a ekonomického publicistu. Manžel si jí hluboce vážil a podporoval ji. Společně koupili tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, v jehož portfoliu se kromě tvorby Virginie Woolfové objevila také další moderna: básně T. S. Eliota nebo překlad kompletního díla Sigmunda Freuda. Mělo to svůj důvod: paní Woolfová se o psychoanalýzu horlivě zajímala. Ale ani manželova trpělivost či několikerá hospitalizace v psychiatrické léčebně jí nedokázaly pomoct.
Virginia později navázala milostný vztah se spisovatelkou Vitou Sackville-Westovou, což ji inspirovalo k napsání románu Orlando. Ale ještě před tím se pustila do svého asi nejznámějšího díla: Paní Dallowayové. Ona sama o něm prohlásila toto: „Je to analýza příčetnosti, šílenství a sebevraždy. Svět viděný současně očima duševně zdravých a šílených.“
Kniha podnítila amerického spisovatele Michaela Cunninghama, který sedl a napsal brilantní a geniálně postavený román Hodiny (tak měl mimochodem původně znít i titul Paní Dallowayové). Cunningham v něm mapuje životní pocity a traumata samotné autorky a dalších dvou žen obývajících tři různé časoprostory v rozmezí osmi desítek let. Všechny dámy čelí obdobným trablům, jež se zvláštně propojují. Laura Brownová, vzorná (a těhotná) manželka válečného veterána na prahu „happy fifties“ si zpříjemňuje přípravu narozeninové oslavy svého chotě četbou Paní Dallowayové. Niterně zasažena deprimující zápletkou Laura utíká z konformního, leč nemilovaného domova, v němž zanechá malého synka. O padesát let později chystá newyorská nakladatelka Clarissa Vaughnová oslavu pro muže svého srdce, básníka Richarda, což není nikdo jiný, než opuštěný chlapeček Laury Brownové. Richard (umírající na AIDS) spáchá před očima šokované Clarissy sebevraždu, čímž je naplněna analogie s postavou básníka Septima Smithe, smutného hrdiny z Paní Dallowayové.
Cunninghamův román byl roku 2002 zfilmován režisérem Stephenem Daldrym. V rolích dámského trojlístku excelovaly Nicole Kidman, Julianne Moore a Meryl Streep. Snímek si vykoledoval devět nominací na Oscara (včetně kategorie Nejlepší film) a Nicole Kidmanová tu svou přetavila v sošku za ztvárnění nešťastné spisovatelky.
Málokoho asi překvapí, že Virginia Woolfová ukončila svůj život sebevraždou: 28. března 1941 ve vodách řeky Ouse.