20. únor: sto deset let od narození Pierra Boulla
Pierre François Marie Louis Boulle pocházel z rodiny, která jej tak trochu determinovala k budoucí spisovatelské dráze. Otec: nekonformní právník. Dědeček z matčiny strany: vydavatel novin.
Mladík ovšem nevystudoval literaturu, nýbrž elektrotechniku. A roku 1936 odcestoval (ve službách gumárenské korporace) na kaučukovou plantáž v Malajsii. Jeho působení v tomto kariérním období komentuje francouzská wikipedie slovy „pracoval jako šílený“. To může znamenat úplně cokoli...
Po vypuknutí druhé světové války vstupuje Pierre Boulle do gaullistického hnutí. Na britské vojenské základně v Singapuru prochází speciálním výcvikem a poté slouží coby tajný agent v Indočíně, kde je vyslán (s falešným anglickým pasem na jméno Peter John Rules) na misi proti Japoncům.
Cílem této záškodnické skupiny bylo vyhazování mostů do povětří. Nezdařilo se: Pierra Boulla zatkli jeho vlastní krajané, kolaboranti okupantského režimu. Byl označen za zrádce (!) a odsouzen na doživotí v táboru nucených prací. Roku 1944 se mu však podařilo uprchnout a připojit k britské zpravodajské službě v Kalkatě.
Z dobrodružných zážitků válečné éry vytěžil Pierre Boulle spoustu námětů pro literární tvorbu: stačí zmínit U pramenů řeky Kwai (1966) a především román Most přes řeku Kwai (1952), jenž mu zajistil světovou popularitu. Kniha líčí příběh britských zajatců, kteří jsou japonskými vězniteli použiti jako otroci na stavbě železničního mostu (kupodivu přes řeku Kwai). Vlastenecky založený plukovník Nicholson zpočátku tvrdošíjně odmítá uposlechnout a svou statečnou rezistencí navzdory mučení si nakonec získá respekt Japonců. Těm ve finále nezbude nic jiného, než využít Nicholsonových stavitelských zkušeností a svěřit mu vedení projektu.
Britský velitel se vžije do nové role s takovou náruživostí, až jaksi zapomene, že slouží nepříteli. Odvedení perfektního díla se pro něj stává otázkou cti. A když nezvykle precizní konstrukce vznikajícího mostu přivábí pozornost britského diverzního komanda, všechno spěje k velkolepému rozuzlení. Během obchůzky dostavěného mostu objeví hrdý Nicholson nálože připravené k odpálení jeho díla. Rozhodne se detonaci překazit. Dva záškodníci jsou zajati, ale následně je spolu s Nicholsonem zabije minometná palba posledního člena komanda. První vlak jedoucí po mostě sice vykolejí (díky náloži, která zůstala neobjevena), ale most zůstává stát.
Z knihy doslova čiší atmosféra válečné absurdity (relativizující úplně všechno). Sžíravou absurditou (byť poněkud jiného zabarvení) je prodchnut rovněž nejznámější Boullův opus: vědeckofantastický román Planeta opic (1963). Píše se rok 2500 a cestování vesmírem (rychlostí blízkou světelnému paprsku) je banální realitou. Stárnoucí profesor Antelle organizuje historicky první výpravu ke vzdálené hvězdě Betelgeuze. Do posádky přibere mladého fyzika Arthura Levaina a novináře Ulyxe.
Astronauti přistanou na planetě podobné Zemi a pojmenují ji Soror. Zjistí, že zdejší atmosféra umožňuje volné dýchání a konzumaci vody. Záhy dokonce potkají tlupu primitivních lidí, kteří zničí nezvaným hostům veškeré civilizační výdobytky a poté je absorbují do svého středu.
Smečka se však stane úlovkem opičího komanda, jež vykazuje intelektuální a technologickou vyspělost odpovídající pozemské civilizaci. Část lidí včetně Levaina je zabita, ostatní jsou zajati a v perfektně vybaveném výzkumném středisku nacpáni do klecí a podrobováni hrůzným experimentům.
Šimpanzí vědecká pracovnice Zira brzy odhalí, že Ulyxes je zcela jiný případ než ostatní pokusní lidé, a naváže s ním kontakt. Naučí ho opičímu jazyku a poskytne mu spoustu informací o planetě. Představí ho Kornéliovi, mladému akademikovi a svému snoubenci. Ulyxes je nakonec propuštěn z ústavu a spolu se statutem inteligentního tvora je mu poskytnuto oblečení, bydlení a zaměstnání v Kornéliově týmu.
Situace se zašmodrchá, když půvabná dívka Nova (Ulyxova milenka z doby klecového chovu) porodí syna Siria. Hošíček projevuje známky vyspělého humanoida (smích, pláč), čímž vzbudí mezi vládnoucími opičáky obavy z ohrožení jejich dominance. A když jsou odhaleny výsledky neurochirurgické studie, podle níž jsou sororští lidé schopni řeči, a souběžné archeologické bádání potvrdí, že kdysi vládli opicím (a nikoli naopak), hrozí Ulyxovi, Nově a Siriovi vážné nebezpečí.
Zira s Kornéliem jim však darují svou kosmickou loď, v níž trojice hvězdoplavců odletí do Paříže. Tam bohužel zjistí, že matičku Zemi (kde v mezičase proběhla celá staletí) paralyzoval stejný proces jako kdysi planetu Soror: lidstvo je zotročeno opicemi. Ulyxes na nic nečeká a spolu s rodinkou práskne do bot. Na lodi pak sepíše zprávu, uloží do láhve a vystřelí vstříc universu.
Kniha si vysloužila celou řadu filmových i televizních zpracování, vesměs značně upravujících (a dále rozvíjejících) originální syžet. Ale takový už je osud kultovní literatury...