21. březen: osmdesát let od úmrtí Jindřicha Štyrského
Když se řekne Štyrský, většině milovníků umění se vybaví Toyen. A naopak: když se řekne Toyen, vybaví se Štyrský.
Nerozlučný tandem. Dva katalyzátory vzájemně podněcující jeden druhý.
Jindřich Štyrský se narodil v podorlické obci Dolní Čermná. Otec učitel, matka zámožná majitelka nemovitostí. Šťastné manželství? Nijak zvlášť. Tatík byl životní realista, pokrokově sekularizovaný. A vzhledem k chudému původu navíc dosti šetrný. Matička byla typická venkovská tetka své doby, zbožná až na půdu, cupitala od poutě k pouti a v místním kostele dokonce investovala do zbudování nového oltáře.
To nemohlo klapat. A taky neklapalo.
Přesto Jindra prožil vcelku pěkné dětství, rozmazlován jako jedináček. Jeho rodičům bylo kolem čtyřicítky, když přišel na svět. Měl pouze jediného sourozence: matčinu (o hodně starší) dceru Marii z prvního manželství. Rodina si žila slušně (díky majetku paní Štyrské) a spokojeně až do roku 1905, kdy Marie náhle zemřela – v pouhých 21 letech na vrozenou srdeční vadu. Pro šestiletého hošíka to byla krutá rána, poněvadž byl na Marušku silně citově navázán. Vzpomínky na ni poté nechával často prosakovat do své tvorby.
V roce 1917 proběhla nejen ruská říjnová/listopadová revoluce, ale také maturita Jindřicha Štyrského na hradeckém učitelském ústavu. A rovněž jeho nástup do armády; vždyť vrcholila první světová válka a ta měla náramný hlad po mladém mase! Štyrský vojnu přežil a po návratu do civilu přijal angažmá coby učitel ve své rodné vísce – k radosti pana tatíčka. Jenomže to nemělo dlouhého trvání. Mladý pedagog totiž hořel touhou po výtvarném umění. A tak se roku 1920 vypravil navzdory otcovu nesouhlasu do Prahy, kde se zapsal na AVU. Již následujícího léta se dočkal první knižní publikace svého díla: do novely Petra Jilemnického pronikly čtyři ilustrace. A v témže roce se také poprvé zúčastnil výstavy žáků akademie.
Možná trochu pod vlivem Gauguinových výprav na Tahiti to Jindřicha Štyrského táhlo do Polynésie, ovšem zdravotní problémy tuto cestu překazily. A tak v létě 1922 odcestoval alespoň na chorvatský ostrov Korčula. Právě zde se údajně začalo rodit jeho nerozlučné přátelství s Marií Čermínovou, která později začala používat pseudonym Toyen.
Bylo to setkání, jež Jindřicha Štyrského ovlivnilo na celý zbytek života. Oba nekompromisně náruživí kumštýři se stali hlavními představiteli české meziválečné výtvarné avantgardy. V roce 1923 byli společně přijati do výtvarné sekce sdružení Devětsil. V letech 1925–1928 spolu žili v Paříži, kde se spřátelili s francouzskou avantgardou. Dokonce tu definovali vlastní umělecký směr, který nazvali artificielismus. Po návratu byl Štyrský na jednu sezónu jmenován ředitelem výpravy Osvobozeného divadla.
21. března 1934 se stal (společně s Toyen, jak jinak) zakládajícím členem Skupiny surrealistů v ČSR.
A na den přesně o osm let později zemřel, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho nevlastní sestra Marie. Své umělecké dílo odkázal Toyen, která ho v roce 1947 odvezla do Paříže. Asi je to dobře; kdo ví, jak by po Únoru dopadlo tady...
Jindřich Štyrský je naprosto unikátním zjevem mezi českými výtvarníky dvacátého století. Ale nejen to: byl i literárně činný. Tiskem vyšlo několik souborů jeho prací zejména v oblasti poezie a experimentální prózy (Každý z nás stopuje svoji ropuchu, Sny...), ale také například originální životopisy Arthura Rimbauda nebo markýze de Sade. Zajímavý výběr...
