Angel Derring: AKORD ŽIVOTA (recenze)
Akord života -
Angel Derring -
ISBN: 978-80-7612-389-2 -
Vydala Nová Forma v roce 2021
Nevšední
debut mladého prozaika… Nebo spíš muzikanta? Asi obojí.
Typickou vlastností mládí je chuť a odvaha experimentovat. Vymýšlet invenční způsoby, jak zaujmout, provokovat, šokovat své okolí.
Ano, kniha Angela Derringa Akord života bez nadsázky snese nálepku „experimentální“. Ale víte co? Nálepky jsou k ničemu. Což je možná součást poselství zakódovaného mezi řádky.
Hlavním hrdinou a vypravěčem je mladík jménem Angel Gorry, který jako by z oka vypadl autorovi. Stejný věk, stejná vizáž, stejná duše rockerská. Občan fiktivního města Yorn. Opravdu fiktivního? Popátral jsem na netu a zjistil, že Yorn skutečně existuje, byť pouze ve světě – literární fikce. Máte pocit, že se začínáme cyklit? V tom případě vítejte na palubě… Na palubě lodi plující šalebným oceánem, kde je všechno trochu jinak, než se na první pohled zdá.
V expozici se dozvídáme, že Angel Gorry byl vyhozen z kapely, skončil s muzikou, našel si práci v baru a z nedostatku peněz musel prodat kytaru do zastavárny. Shodou náhod, co vlastně nikdy náhodami nejsou, se s ní brzy setkal znovu. Jenomže jeho milovaná gibsonka už byla majetkem atraktivní rockerky jménem Sarah… Situace přímo vybízející k rafinované zápletce.
Úvodní třetina má spád; ne že by byla přímo strhující, ale příběh se rozvíjí přiměřeným tempem a dějová linie se drží přísné logiky. Poté však uvízne na mělčině a stránku za stránkou pouze přihlížíme, jak se hlavní hrdina plácá odnikud nikam. Tato poušť je sice hojně prošpikována introspektivními komentáři, přesto jsem si v hlavě házel pomyslnou mincí, zda mám číst dál. Zhruba v polovině textu ovšem nastává zvrat (pravda, trochu předvídatelný) a vláček znovu najíždí na dobrou kolej…
Ve třech čtvrtinách přichází šok: drsné rozuzlení, v němž (náhle a bez jakéhokoli oslího můstku) přechází vyprávění z ich-formy do třetí osoby. A hned následuje „Slovo autora“, v němž nás Angel Derring informuje, že… ale ne, to už bych prozradil moc. A připravil eventuálního čtenáře o překvapení. Odtajním pouze tolik, že ono „Slovo autora“ zdaleka není závěrem příběhu. Ten nakonec dospěje do finále, v němž se celá fabule propojí s osobu autora a jeho vlastním osudem, což se dalo podle různých indicií tušit po celou dobu…
Co se týče „řemeslné kvality“, musím konstatovat, že je poněkud nevyrovnaná. Stylistika prozrazuje nesporný talent, který je však záhodno trpělivě cizelovat. Zajímavým prvkem je efektní střídání konvenčního jazyka s archaicky působící květnatou mluvou. Chvíli minimalismus, hned zas košatější formulace okořeněné neobvyklými výrazy nebo obraty. Občas na úkor srozumitelnosti. Obdobně se střídají pasáže téměř reportážního charakteru s hlubokým kotlíkem filosofických úvah a tíživých až nihilistických nálad.
Zaujala mě celá řada vskutku poetických obrazů, například: „Seděl jsem, dokud mi měsíc nesedl na rameno.“ Nebo: „Dům se skoro nezměnil, místnosti pořád zpívaly stejnou barvou.“ Podobných originalit najdeme v knize požehnaně. Sem tam však čtenáře zarazí nějaké to klišé typu: „Znali se krátce, ale zato plnými doušky pili z poháru lásky.“
Tím se dostávám k problému, o nějž zakopávám prakticky u každého produktu „zakázkových“ nakladatelství: nedůsledně provedené redakci a korektuře. Jistě, sem tam něco uteče i tomu nejlepšímu profíkovi, ovšem četnost chyb nesmí překročit únosnou mez. V případě Akordu života to sice není taková úroda jako u jiných titulů, co mi poslední dobou prošly rukama, ale i tak jsem nad tím musel lehce pozdvihnout obočí. Mám-li však být objektivní: toto není vizitkou autora, nýbrž toho, kdo mu knihu vydal.
Suma sumárum: určitě nadějný pokus nadějného spisovatele. Zajímavý nápad zpracovaný neotřelým způsobem s využitím bohaté a nevšední slovní zásoby. Už teď jsem zvědav, s čím přijde Angel Derring příště.
Jiří Raichl
Anotace:
Člověk žije, miluje a ztrácí.
Společně ladíme akord života. Vadneme jako růže.
Jmenuji se Angel Gorry, jsem ex kytarista kapely Love Is
to Hard. Přijdou dny, kdy člověk musí složit hlavu jinde anebo odejít. Uznat
chyby. Život si stejně najde způsob, jak vás zavést zpátky. Dát vám vše a
stejně tak rychle padnout. Pokud máte čas, provedu
vás Yornem, mým novým domovem.
Krátká ukázka:
Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že vše odvane vítr jménem čas. Když zavane vítr změn, čas je tu jen pro gesta srdcí. Pro oheň, který vzplane po každém pohledu. Pokud nám v životě něco chybí. Pokud je v něm osoba, na které vám záleží. Pokud hovoří nejasně gesta, zkuste udělat pár kroků. Hovořte s osudem otevřeně. Nehrajte hry, ale zažehněte oheň. Třeba sepíšete větný arch jménem život. Třeba budete litovat, proklínat noc, která bude patřit slzám, ale v hloubi duše ucítíte lad. Budete mít jistotu, že čas těch pravých gest ještě nenadešel. Jsou to věty, které pochopíte po prvních láskách. Věty, které zaseje srdce s prvním polibkem. Slova, která zrají s věkem. Pochopíte je na okraji události, která vás oddělí. Láska je pevná jako ocel.